Předmluva autorova o povaze a smyslu této knihy...

Než-li otevřeme bránu a vejdeme... položme si otázku: co zde vlastně hledáme? Je to dětinská zvědavost, jenž nás vede po úzké stezce, po níž kráčí jen vyvolení nebo zatracení...? Či víme co hledáme a jsem kriticky pozorován vzdělanou a svobodnou myslí, tak sebevědomou? Nebo je to pouhá náhoda, nebo omyl...?
Každý tvor by měl vědět, že tato kniha jest knihou zasvěcenou pro Anarchii, její kráse a moudrosti... dále by měl vědět, že pojednává o Magii, mystériu všech mystérií... a proto, že tyto dvě vznešené bytosti - mnohými zatracované a haněné, aniž kdy pochopené - jsou zde sobě navzájem představeny, aby se oddaly vzájemné rozkoši sebepoznání... bude jistě dráždivý ten čas nad touto knihou pro jejich ctitele a také bude zahalený zrakům náhodných diváků. Pozor tedy, je tak snadné odsoudit pohled do zrcadla, když nevíme, že jsme to my samy... My takový nejsme. My klidně skloníme před jinými... a pak získanou cennost položíme k nohám té i oné.. Ah, jak se ony chichotají mým citům, dobře si všichni uvědomujeme, že již máme jen málo přátel... že svět je plný přízraků, které se nám nemohou snad ani přiblížit - přesto nadutých a tupých, že by každý hrdý člověk hnusem zkřivil tvář...

Ano, my víme co je sen a co je hmatatelná skutěčnost. My jsme ti jenž se nebojí poznat cokoliv, přinášet oběti a užívat si naplno života, my tebe známe a známe i tvé skromné dobré stránky. Samy ale tvoříme své osobnosti k obrazu maximální dokonalosti a nebojíme se ani sestoupit do oblastí neoblíbených... Sami před sebou se nestydíme! Naopak, jsem si vědom, že před jejich dokonalostí i má lidská nahota nabývá titánských sil - vždy o krok napřed před kýmkoliv... A jejich nahota!? Ta je tak přirozená, že ani přirozenějšího jevu nemůže být... Jen naše společná touha je tak nová... i to je však úžasné, být si vědom, že čekaly jen na mne, abych já je oslavil jako první! Proto díky! této době.. i přes její stinné stránky.. neboť je možný jiný život pro mne, když už není možný lepší svět pro všechny... A tak se stává živoucím bohem nové éry, kdy všichni bohové jsou již zdeptáni. Ale i to musí být, neboť k čemu by my byly sláva a posty, když po mé kapitulaci by davy udělaly z mých oddaných milenek sprosté děvky!! Ne, to se nestane. Nemám zapotřebí se provolávat za novou cestu... stačí mi k životu vědomí, že být vrcholem evoluce je snadné, dokonce přirozené! Ano, i já jsem milován těmi nádhernými těly, jenž se vzájemně doplňují ... a jsou i sobě protivníky.
Mé tělo hmotné a tělo Anarchie - éterické, je pro platonickým vztahem vybičováno k extázi až se mi chce se odevzdat a zapomenout své já! Ale Anarchii není nakloněna, aby ten jenž se jí dvoří snižoval své já a jí tak ochuzoval o energii. Naopak Magie, ta si v tom libuje. Ale přesto.. jsem rád, že jsem s nimi... tady jsem naprosto svobodný a i když se svezu na vlně nepřirozenosti, nikdy to není vlná zvrácenosti! Jen škoda, že tak málo dívčích těl spanilých touží zapůjčit své tělo té či o né. Nejraději oběma! Pak teprve bych pocítil jakou ma váhu hmouta, její nepodstatnost v porovnání s mocnostmi světa ideí a energií. Tak už není možné svést se až na dno, neboť magik má zodpovědnost před jinými a slávou archetypů.
A přesto! Duše jak v sobě skrytu doufá, že přec jednou stane se jen jedním z několika mágů nové generace a pak slavný rituál způsobí sladké rozpaky stydlivost a chtíč... a - nebo ale - nad tím vší jasný a dokonalý princip absolutna... naše já se rozplývá v temnotách, aby se vrátilo čistčí a pevnější...

Jaký je to asi pocit pro ně... je nepochopitelný pro nás, neboť my jen toužíme, ale jejich schránky jsou citlivé na naše projevy vůle. Takto jsou obdivovány... avšak ukojeny mohou být jen v našem těle... Pak je na mě abych se oddal jejich touhám a zahrál jim nejpřesvědčivější erotickou romanci. Divil by se každý, co každý z nás chcene vidět a užasl jak se vzájemně doplňujeme i respektujeme. Rozkoš jedné bytosti, je slastí druhé a radostí třetí a jen jeli to vše přirozené zároveň, má to tu nejskvělejší atmossféru - harmonii sfér...
Pak já přináším obětiny každé z nich. Anarchie má ráda oběti ušlechtilé - magie miluje hodnoty posilijící ego. Všichni pak vzájemně se odměníme - energií do života, sebevědomím... zdraví i bohatství, jsou též hodnoty, ne ale tolik obvyklé...

Je nepatrně patrné, že málokdo má tolik odvahy i poetičnosti vysvléct svou víry před zraky přátel i davů, víl i kněžích a jasně tím říci, že my jsme rozhodně hodni větší úcty ačkoliv ji nepožaduje - jsme uvědoměni povinností vůči sobě a pŕehlíženým... jsme tak silní... tak věrní... sobě!!

Nikdo kdo vstoupí mezi nás neodejde stejný jak byl. Ten kdo nahlédl do fantastického světa tarotu, magie, fantastik či i moderní vědy, je vždy nutkán minimálně se obdivovat kráse té a té, ne li rovnou líbat její nožky.. a stehna ..a ochutnat její opravdovou povahu! Jak skutečně chutná fyzika, ta škaredě vyhlížející ženština... až by ji někdo osvobodil, viděl by, že je jednou z víl z družiny Magie... a obdržel by za svou upřímnou náklonost skutečnou vizi!! Toto moderní věda přehlíží, a jen my se můžeme pyšnit mystickými obrazy jenž jsou vlastně duší každé božské dívky... Jsou to jen abstrakce, ovšem, ale přesto žijí... a rády se připojí k našemu orgastickému reji, neboť tady jsou svobodné... a opravdu krásné. Kolik asi žen, je škaredých je proto, že si neumí vzít právě tuto přirozenou, svou půvabnou podstatu...
Tyto vize zde také poodhalíme, ale jen tak nalinko aby, bylo zřejmé, že jsou skutečné... pak ať každý hledá svou vílu po lesích či knihovnách... Čím více jich potěší jak je ochutná, tím bude blíže doba kdy vládnout bude Harmonie a panovat bude Chaos, všeobecné šťěstí... budou to ženy jenž budou mít hlavní slovo a muži si budou jisti sami sebou tedy i jimi. Svět se navrátí do svých romantických kolejí a zvrhlost zmizí, neboť každý bude uspokojen... Nebude potlačována žádná část lidské přirozenosti - nebude žádná kniha nepřečtená ... lesy budou tak husté, že lovy budou hrdinské, ale žádná knihane bude zapomenuta! Všem bude vládnout jejich energetická bytost... a omlazovat zevnitř jejich božká víla, duch ten či ten... Dětí se dřive nežli počitat naučí poznávat sebe sama .. teprve pak ... obecným znalostem .. a potom čemu se budou chtít naučit...

Tehdy já budu mezi lidmi, nepoznán, netracen... a vše bude v souladu s prapodstatou všehomíra. Lidstvo naplní svůj osud Magie a Anarchie......a nemusí to ani vědět, že nalezlo sebe sama!!


[ZPĚT]